Pro fanoušky stíhaček a československého letectví je L-29 Delfín synonymem pro úspěch a pokrok. Tento legendární stroj, který se stal nejoblíbenějším proudovým letounem na světě, byl nejen důležitým mezníkem v historii československé letecké výroby, ale i klíčovým prvkem ve výcviku pilotů na celém světě.
Po skončení 2. světové války začal vojenský letecký průmysl přecházet od vrtulových letadel na vysoce výkonné proudové stroje. Nová éra tryskového letectví vyžadovala piloty, kteří by zvládli tuto náročnou techniku už během výcviku. To bylo možné pouze s cvičnými proudovými letouny, a právě zde vstoupil na scénu L-29 Delfín.
Československo mělo zkušenosti s výrobou tryskových letadel už za 2. světové války. Továrna FWE v Chebu vyráběla německé Me-262 Schwalbe. Avšak L-29 Delfín byl první ryze československou konstrukcí. Významnou roli v jeho vývoji sehrál šéfkonstruktér Jan Vlček spolu se svými kolegy Rubličem a Tomášem. První let s anglickým motorem Viper absolvoval Delfín v roce 1959. Vzápětí začal vývoj československého motoru, jehož verze M-701 byla v následných letech zavedena do sériové výroby.
V době, kdy byl Delfín vyvíjen, byla Československá socialistická republika součástí Východního bloku, kde podobné stroje vyráběl Sovětský svaz (Jak-30) a Polsko (Ts-11 Iskra). Ačkoliv soutěž o nejlepší cvičný letoun probíhala mezi těmito stroji, L-29 zvítězil a stal se standardním cvičným letounem pro všechny státy Varšavské smlouvy kromě Polska, které si ponechalo vlastní Iskru.
Úspěch L-29 Delfín byl obrovský. Do konce výroby bylo postaveno neuvěřitelných 3 500 kusů, čímž se stal Delfín nejrozšířenějším proudovým cvičným letounem na světě. Tento stroj byl rovněž exportován do 27 zemí v Evropě, Asii a Africe. Kromě standardní verze vzniklo i několik dalších variant, včetně jednomístné akrobatické verze.
V Hosíně bude uvnitř Delfína sedět legendární akrobatický pilot Jozef „Dodo“ Vaško.
